Opavská rodačka Joy Adamsonová
"Vstoupila jsem do království, které existuje jen ve snech"
Fotogalerie
Joy Adamson se lvicí Elsou
Joy hledala v Africe samu sebe
Příběh Joy jako ochránkyně přírody začal v momentě, kdy jí George přinesl lvíče Elsu, protože v sebeobraně zastřelil její rozzuřenou matku, která bránila svá mláďata. Joy, která si při experimentu s Elsou psala poznámky, vydala svou první knihu „Příběh lvice Elsy“ v roce 1963. Za okamžitým úspěchem knihy stálo i její načasování. Evropa se zrovna vzpamatovala z útrap druhé světové války a lidé žíznili po pozitivním směru, který by je ujistil, že život je nádherný a má pestré dimenze. Kniha o Else v nich znovu navodila představu ráje, kde beránek, lev i člověk odpočívali vedle sebe, než Adam neprozřetelně kousnul do jablka. Nikdo asi nečekal, že existuje nebe na zemi. Příběh Elsy však ukázal, že za určitých podmínek je možno dosáhnout harmonie mezi člověkem i zvířetem, která se ráji přibližuje. Ještě jeden aspekt čtenáře oslovil. Příběh o Else je příběhem lásky. A to přímé, čisté a hluboké lásky. Joy milovala Elsu a Elsa jí za to bezmezně důvěřovala. Přísloví, že láska i hory přenáší, se ukázalo pravdivé i v tomto případě, kdy se Joy prostřednictvím silného citu přenesla přes pradávný strach z nebezpečných zvířat zakořeněný v lidských genech.
Když se Joy v rezervaci Shaba věnovala experimentu s levharticí, měla rozepsánu ještě další knihu „Příběh levhartice Penny,“ protože vše nasvědčovalo tomu, že i návrat této šelmy do divoké přírody bude úspěšný. I když před experimentem ji přátelé varovali, že se v sedmdesáti letech nemá pouštět do projektu se záludným leopardem, neposlechla, protože vždycky věřila přírodě více než lidem.
Joy Adamsonová byla zavražděna před osmadvaceti lety. Je její příběh zajímavý pro čtenáře i dnes, kdy se svět potýká s úplně jinými problémy, jako jsou například hrozby terorismu a neustálé přírodní katastrofy? Příběh Joy však v sobě obsahuje poselství, které platí za každé situace. Joy přišla do Afriky najít samu sebe. Svou identitu i vnitřní soudržnost úporně hledala uprostřed drsné a nádherné krajiny, která člověka buď posílí nebo zabije. Příběh Joy Adamsonové je příběhem o poznání nezdolnosti lidského charakteru a jeho síle nejen v této krajině přežít, ale také vytvořit něco pozitivního.
Joy svým příkladem, svou odvahou, vizí, obětavostí i svou velkorysostí ukázala cestu. Joy nezištně a pouze na základě osobního přesvědčení přispěla k záchraně ohrožených druhů a ty, co nemohla zachránit z klecí, tak se jim alespoň snažila zlepšit podmínky k životu. Přesvědčila ostatní, proč je třeba zvířata chránit a ukázali i praktické způsoby, jak to udělat. A pak prostřednictvím knih i filmů tyto své zkušenosti rozšířila po celém světě.
Joy, která přijela do Keni na sklonku éry kolonialismu, také symbolizuje nový postoj Evropana k Africe. Joy nepřijela tento kontinent využít, ale naopak mu něco dát a z tohoto dědictví těží Keňa dodnes. Při prosazování svých ideálů zaplatila nejdříve svým zdravím a následně svým životem. I přes tragický konec byl její život hodnotně a plně prožitý, tak, jak by si asi přál každý z nás.
Životopis Joy Adamsonové v datech (ke stažení DOC)
Joy Adamsonová jako malířka
Joy Adamsonová jako mecenáška